Jedna z nejčastějších vět, které slýcháme, když se nacházíme v manipulujícím vztahu, zní: "Jak to, že to nevidíš?" Zvenčí je to prý přece úplně jasné. Jenže právě v tom je zásadní nepochopení celé situace.

Občas se setkávám s lidmi, kteří cítí potřebu porozumět tomu, co se děje po smrti blízkého člověka. Nejčastěji nejde o zvědavost, ale o tiché vnímání, že vztah ještě nebyl zevnitř uzavřen. Zkušenost ukazuje, že odchod z fyzického těla nemusí pro všechny duše znamenat stejný pohyb ve stejný okamžik.

Někdy přichází chvíle, kdy si sednete večer na gauč a máte pocit, že je kolem Vás příliš ticho. Ale není to to klidné ticho, které uklidňuje. Je to ticho, které Vám teprve dovolí slyšet vlastní vyčerpanost. Přes den byste přísahala, že jste v pořádku. Fungujete, jedete, zvládáte. Až večer se ukáže, že Vaše "jsem v pohodě" byla jen tenká vrstva,...

Dnešní den má zvláštní kvalitu. Není to magie ani senzace. Je to spíš tichý mezník, který se objeví jednou za čas, když se v člověku poskládá dostatek práce, odvahy a vnitřní poctivosti.

Dospívající děti nejsou jen "náročné" nebo "problémové". Často jsou zrcadlem – odrážejí naše vlastní pochybení, zanedbané emoce a mezery, které jsme v jejich životě nevědomky nechali.

V období, kdy se mnozí z nás snaží najít ten "správný" dárek, se často dostáváme do slepé uličky. Vymyšlené objekty, rychlé nákupy, věci, které brzy zapadnou prachem. A přesto většina lidí touží po něčem jiném — po porozumění, zastavení, uvolnění napětí a pravdivém pohledu na sebe sama.

Úplňky často popisujeme jako "emočně silné", ale tento přináší něco jiného. Ne vnější drama, ale vnitřní opravdovost, která se nedá obejít. Pokud se v těchto dnech cítíte unaveně, přetíženě nebo naopak prázdně, může to být známka toho, že se připravuje hlubší posun — ne ve hvězdách, ale ve vás.

Existují dva druhy otázek. Jedny pronikají do vašeho prostoru, protože chtějí uspokojit vnější potřebu – mít informaci, mít přehled, mít odpověď. Druhé se dotýkají jemně, protože hledají spojení s vámi, nikoli kontrolu nad vaším příběhem. Rozpoznat to je klíč k ochraně vnitřní energie.

Jsou chvíle, kdy se vrátíte do místa svého “minulého života”. Ulice, které znáte zpaměti. Lidé, se kterými jste kdysi pracovali, sdíleli roli, nadšení, energii. V minulosti jste byla dostupná. Usměvavá. Otevřená. A přirozeně jste lidem dovolila vidět hodně. Ne proto, že byste neuměla držet hranice, ale proto, že jste tenkrát žila jiný příběh.