Co nám nadělilo okolí po obnovení našeho vztahu a rodiny

V předchozích dvou článcích jsem se rozepsala o rozvodu a o obnovení manželství. Vše tím teprve začalo. Čekaly nás zkoušky. Zátěžové zkoušky toho, zda jsme konečně pevní, stabilní, skutečně jako rodina nedotknutelní, také zda máme pevně stanovené hranice a zda vše ustojíme. Protože pokud by to nevyšlo, neumím si představit, jak bychom to vysvětlili našim dětem.

V momentě, kdy jsme obnovili náš vztah a naši rodinu, sestěhovali se zpět, sousedi si všímali, také známí, přátelé, klienti a obchodní partneři....a také rodiče.

Od každého jsme dostali nějakou reakci, zpětnou vazbu a bylo to velmi zajímavé období. V tomto čase jsem začala studovat lidskou povahu, duši, chování, reakce a dělám to dodnes. Přijde mi to naprosto fascinující. Zdánlivě obyčejná reakce, použití kombinace slov, tón hlasu, řeč těla, to vše je pro mě úžasná věda. Ale zpět k tématu.

Tedy někteří sousedi měli příjemné reakce, přátelské, jiní měli jízlivé poznámky. Bylo v nich cítit, jak si pak doma hodí sázky na stůl, zda se jako rodina rozpadneme do měsíce či maximálně do dvou a v tomto období nás budou bedlivě sledovat. Přesně na těchto reakcích jsem si uvědomila, jak dalece jsme nechali některé vstoupit do našeho soukromí. Jak jsme byli přehnaně otevření a dali jsme ostatním pocit, že do toho mají co mluvit a zasahovat. 

Jedna sousedka se rozhodla, že mi bude i vyprávět, jak vídala manžela s jeho dočasnou partnerkou a podala mi i několik porovnání v tom smyslu, jestli a kdo byl lepší - dle její optiky.

O tom všem - o našich dočasných partnerech, o zkušenostech - jsme si s manželem velmi otevřeně a upřímně povídali. Nebylo nic, čím by mě nebo manžela mohl kdokoli překvapit.

Lidé, kteří se respektovali a měli taktéž respekt ve svém vztahu, se ani nepozastavili, byli velmi milí, laskaví a ve všech jejich slovech byl právě onen respekt. Krásná věc, mimochodem.

Moje máma tento proces vnímala jako další epizodu pořadu Výměna manželek, který se ovšem konečně natáčel v její blízkosti. Měla velká očekávání, chtěla dramata, akci, slyšet, jak si to teprve musí sednout, jak to drhne a podobně. Po několika telefonátech, kdy jsem si nestěžovala, byla jsem optimistická, spokojená a nereagovala na její pomluvy kde koho, hlavně otčíma, mi přestala volat. 

Manželova maminka sdělila synovi, že ji zradil a že se toto neodpouští a ukončila veškerý kontakt s ním i s našimi syny. 

Byli jsme tedy zkoušeni. Jenže nepřišlo žádné škobrtnutí, žádná nejistota ani žádné pochybnosti.

Je pravdou, že jsem měla s několika lidmi výměnu názorů. Dnes to již chápu. Předstoupili přede mě a začali se mnou jednat stejně jako vždy předtím. Jenže nyní už to tak nešlo. Už jsem na sobě nenechala dříví štípat, už jsem se nebála na nevhodné otázky odpovědět, že se jedná o mé soukromí a že na takové dotazy odpovídat nebudu, už jsem neměla potíž sdělit, že nechci nebo že nebudu dělat to nebo to, už jsem se nepotřebovala zavděčit. Mnozí byli zaskočeni. Moje sdělení brali osobně, nechápali a někdy i nepřijali mou změnu, mou proměnu. To je ovšem v pořádku. Bylo načase vyvětrat. Jaké vztahy měly přežít, přežily. Ty, které byly falešné, povrchní či toxické, skončily a vytratily se jako pára nad hrncem. 

Úklid v mém životě a ve mně se tedy započal rozvodem a skončil přibližně v létě tohoto roku vyčištěním mého vztahu s rodiči. V tomto pětiletém období se čistilo snad úplně vše. Něco je popsáno v jiných článcích a něco teprve popsáno bude. Každopádně stále je a bude co psát, neb se zde stále učíme a posouváme.