Jak být respektována? Rozkazem to nepůjde.

Na webu najdete plno definic respektu. Přečetla jsem i názor párového terapeuta, který uvedl, že to znamená, že druhému řeknu vše, co si myslím, i přesto, že ho to zraní. Aha - tak já si pod slovem RESPEKT představuji trochu něco jiného. 

Respekt ve vztahu pro mě znamená vnímat druhou osobu, její potřeby, záliby, způsob komunikace, zvyklosti, strachy i obavy. Když toto vnímám, mohu mít klidně jinou představu toho, jak prostřu stůl, jak uklidím dům nebo zorganizuji dovolenou. Pokud se toho však zhostí partner či prostě ten druhý, vážím si toho, že to udělal a že se o to postaral. A plně přijímám, že to udělal po svém. Pokud je i on vnímavý a přemýšlí, splní v rámci daného “úkolu” i vaše potřeby a představy. To je případ, kdy jsou dva lidé vyrovnaní.

Pak je tu příklad, kdy jeden z partnerů nerespektuje potřeby toho druhého, tedy uveďme si to na příkladu - jeden je kuřák, druhý ne. Kuřák kouří ve všech prostorách domu i přesto, že ví, že nekuřácký partner tím má snížený komfort. 

A pak je tu případ, kdy není respekt ve vztahu vůbec. Ten dělá to, ten toto, neladí to, komunikace úplně nefunguje, velmi často se vyjednává a konají se tzv. výměny názorů.

Zpět k prvnímu příkladu. Když respektuji partnera, může volit jinou politickou stranu, může po probuzení dělat deset minut stoj na hlavě a klidně také může mít odlišný postoj k módě například. A mě to nebude rušit. Protože partnera takto přijímám. Každý to máme samozřejmě jinak ve smyslu toho, kdo nás jak přitahuje a koho milujeme. Jsou to jen příklady pro pochopení možných odlišností a zároveň jejich respektování. Respektovat toho druhého však umíme až tehdy, když my sami respektujeme sebe, tedy vnímáme své potřeby, zájmy, víme, co nám vyloženě vadí, kam nechceme zajít a naopak víme přesně, co chceme. Pak totiž moc dobře víme, jak se druhý může cítit, když jde přes sebe nebo když jsou překročeny jeho hranice. Známe to z vlastních prožitých pocitů.

Respekt k sobě si tedy vysvětluji tak, že si nepřipravuji situace, ve kterých bych šla za své hranice - příkladem může být víkend s přáteli, kdy svolím, že pojedeme jedním autem, abych netrhala partu i přesto, že miluji svobodu v tom, kdy chci víkend zakončit, že chci například na místě ještě pobýt až do večera nebo naopak budu potřebovat odjet o dvě hodiny dříve. Dále, pokud respektuji sebe a své pocity a potřeby, neříkám ano, když cítím skutečné NE. Jsem k sobě vlídná, nenechám se sebou pohazovat požadavky ostatních jen proto, abych neřekla ne.

Když okolí toto ucítí, tedy, že si uvědomujete své hranice, jste pevná, víte co chcete a co naopak nechcete, může to sice někdo jednou, dvakrát zkusit, vícekrát to ale neudělá, protože je z vás cítit rozhodnost, jasnost, pevnost. 

Ve vztahu s respektem pak může být situace, kdy se partner chystá udělat věc, kterou jste vy už prožila. Máte pocit, že mu tím pádem můžete dát radu nebo dokonce říci, ať to nedělá. Avšak neuděláte to. Můžete mu sdělit svou zkušenost, tím to končí a rozhodnutí je čistě na něm samém. Protože on si to třeba potřebuje prožít a získat tím novou zkušenost. A je to jeho svobodné rozhodnutí, jeho svobodná vůle.

Pokud mám k partnerovi promluvu, kdy něco bylo z jeho strany za mými hranicemi, volím slovní spojení jako: Tohle mě moc mrzelo, protože jsem se těšila a zřejmě jsme si nerozuměli správně....namísto: Ty jsi teda tupej kretén, to Ti nedošlo, že to má být takhle? Že já neposlechla maminku, když tenkrát říkala, abych si tě nebrala. Kde já teď mohla být!

Uvádím své pocity, které mi jeho chování vyvolalo, protože opět: Je to o nás samých. Partner dělal vše, jak nejlépe uměl. Lépe to v dané situaci neuměl. 

Někdy partner prostě a jednoduše přestřelí nevědomě - má hodně práce, málo času, překombinuje věci, podcení situaci nebo naopak přecení...je to nevědomě, pak je dobré taktéž říci například: Hodně mě vylekalo, když jsi udělal to a to, prosím, je možné, abys to příště nedělal? A jak se to vlastně stalo?

Když se dva respektují, víte, vše tak pěkně souzní, ladí, funguje tak přirozeně, bez námahy, bez vyjednávání, bez tlaku nebo náhlých úzkostí. Vše je milé a uctivé. A samozřejmě velmi láskyplné.