Jak to v praxi vypadá, když se zacyklíte

Často slyšíme: “Tam jsem se zacyklila.” nebo “Já mám ale smůlu na muže.” V dnešním článku popíši, jak jsem si naivně myslela, že vím, co je to zacyklení, avšak až samotná realita mi ukázala, že jsem byla vedle jak ta jedle, a Vesmír mi pro hluboké pochopení posílal nové a další podněty. Dokud jsem skutečně nepochopila.

Nejlépe to mohu vysvětlit na příkladu. Nejsilnější zacyklení jsem prožila v té oblasti svého života, kde jsem se vždy nechala doslova vykrást, vyčerpat a absolutně mi nedocházelo, co ostatním dovoluji, jak lacině působím a jak se sebou nechám pohazovat. 
První takovou zkušenost jsem získala, když jsem navázala spolupráci s další ženou. Oblast podnikání není podstatná, vše začalo tak, jak bylo u mě obvyklé - obrovským nadšením. To bylo pro mě naprosto typické. Měla jsem vždy takovou radost z nového životního impulsu, z nové příležitosti, že jsem najednou jela tryskovým tempem, stále jsem na nový projekt myslela, vymýšlela, ladila, mohla se roztrhnout, aby se vše rozvíjelo, jak mělo. Protože jsem měla vysoké nároky, dávala jsem do toho veškerou svou energii a čas. Druhá strana - žena, společnice - toto brzy vycítila, dala si nohy nahoru a těšila se ze zisku. Šla na to šikovně. Protože jsem byla vždy také slepě důvěřivá, nenapadlo mě, že by mohla někde propagovat jen svoje jméno, prodávat jen sebe. Proč by to dělala? Vždyť nám to tak pěkně šlo? : )
Velmi brzy jsem do projektu dala veškeré svoje techniky, postupy, klienty - nechala jsem se tzv. vykrást a společnice v tu chvíli pochopila, že jsem posloužila, jak bylo třeba a nadále pokračovala beze mě. Co zbylo mně? No, veliká lekce, řeklo by se. 
Jenže, vůbec nic jsem nepochopila, po několika letech se mi naskytla příležitost být u zrodu podobného projektu. Co byste asi tak řekli, že jsem udělala? Ošetřila si vše smluvně, finančně? Přistupovala ke všemu s rozvahou? Nedávala do projektu více než druhá strana? Ani náhodou! Opět jsem nic nepochopila, nechala se vykrást, vyčerpat a obchodně odkopnout. Vše navíc do mnohem větší hloubky, neboť jsem zanedbávala manžela a děti. Namísto, abych trávila čas s nimi, makala jsem v podstatě pro “cizí” projekt. Opět si druhá strana vše pojistila, šikovně nikde nebylo oficiálně mé jméno. Toto vše jsem dělala dobrovolně, toto vše jsem dovolila. Nicméně, zde jsem již cítila, že něco se mnou není v této oblasti v pořádku, avšak naprosto jsem netušila, jak z toho ven. Přitom pro osobu pozorující zvenčí a bez zaujetí by to bylo naprosto jasné. Člověk pozorovatel by měl ihned radu jak z tohoto zacyklení ven.

No, čekala na mě ještě jedna lekce, tak silná, abych opravdu pochopila. Opět se vše opakovalo, opět spolupráce, opět mé nadšení, navíc další potřebné studium, opět já na plné obrátky, nikde znovu nebylo mé jméno, vše znovu…člověk by si už ťukal na čelo, že? Takže, pokud si všimnete, lekce od lekce ještě markantnější projevy, ještě větší má oddanost, důvěra, naivita, no prostě doslova bijící do očí, že?
Naštěstí tato lekce byla, jak se říká, do třetice všeho dobrého, protože mi to všechno došlo. Uvědomila jsem si, za kolik peněz pracuji, jaký fond času pravidelně obětuji, že jsem opět považována za plně nahraditelnou, že přicházím jako první a odcházím jako poslední, kolik klientů jsem přivedla, a tak dále a tak dále.
Víte, kdy jsem si to plně uvědomila? Když byla pandemie - ta totiž mnohé odkryla. V tom “krásném” období zakázané profesní činnosti, kdy se skoro zastavil čas, jsem mohla konečně vyskočit z mého toxického stereotypu, být konečně tím pozorovatelem a vše vidět.
Z tohoto pohledu to byla výjimečná doba - opravdu jsme se zastavili a mnozí z nás tak mohli vydechnout a začít si plnit své sny. Tím, že opustili každodenní obyčeje, potýkali se s finanční nouzí například, zjistili, že se dá žít jinak - jiným tempem, v jiném prostředí, s jinými lidmi a hlavně autenticky.
Cykličnost, kterou můžeme zažívat a která přitvrzuje, nás nabádá uzdravit se. Tento proces nám pomáhá mít se rádi, vážit si sebe a svého talentu a nehýřit svou energií. Jen to někdy trvá, v mém případě sedm let.
Cykličnost se může projevit tak, že si k sobě přitahujeme stále stejné partnery, že se necháme vždy někým využít nebo že se nám opakovaně dějí velmi podobné a stále silnější situace. 
Byla jsem jen malý kousek od momentu, kdy jsem si mohla říci: “Ja jsem nepoučitelná!” A děkuji, že jsem do toho momentu nedošla.