Jste vlastní dcera/syn, ale nahradil vás polovlastní sourozenec? 2/3

V druhé části věnované tomuto tématu popíši, jak nahrazení prožíval můj muž jako dítě a dospívající, s čím se například pral a co si jako dospělý muž musel zpracovat.
Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo osm let. Tatínka ihned nahradil nový muž, opak tatínka. Ten byl sportovec, byla s ním legrace, každý den stihnul tisíc věcí, měl plno kamarádů a přátel. Živil se ježděním autobusem a tak všichni jako rodina poznávali krásná místa.
Náhradní tatínek byl studený čumák, hlavní prioritou byla osobní image. Ani kapkou se nesnažil včlenit se do velké rodiny ve dvougeneračním domě, kde se všichni stále potkávali (náhradní otce jsme měli s manželem jako přes “kopírák”). Hlavní slovo, stejně jako v mém příběhu, převzal nevlastní otec. 
A tak se například stalo, že stejně jako každé ráno, sedl manžel jako dítě ještě se sestrou a rodiči do auta, ale nejelo se do stejné základní školy, jeli do jiné. Bez domluvy, bez předchozího upozornění, bez jakékoli péče o dětské pocity v už tak pro ně náročném období. V době bez mobilů nebylo jak dát spolužákům vědět, že začali docházet na jinou školu a že neměli možnost se rozloučit.
Vlastní táta mezitím založil novou rodinu, vzal si paní, která už měla syna. Manžel k němu jezdil jednou za čtrnáct dní. Časem se rodina rozšířila o dalšího sourozence. V jejich domě měl přiženěný bratr s novým bratrem každý svůj pokoj, můj manžel s jeho sestrou jezdili “jen na víkendy”, spali proto v pokoji pro hosty, kde neměli žádné osobní věci, vše si vždy přivezli v batohu.
Když vlastní táta vzal svou novou rodinu a svého syna z prvního manželství na dovolenou, zkuste hádat, kdo spal v apartmánu v kuchyni na přistýlce? 
Čas plynul a již dospělý manžel  pravidělně jezdil okolo rodinných pozemků. Jednoho dne viděl základové desky pro rodinné domy na všech pozemcích po dědečkovi.
Novými majiteli se stali přiženěný syn a polovlastní bratr. Na vlastní prvorozenou dceru a na vlastního prvorozeného syna i tento tatínek “nějak zapomněl”, když rozděloval rodinný majetek a minimálně taktéž zapomněl o tomto rozdělení kohokoli informovat.
Manžel dlouhé roky nic z toho neviděl. Byl tak moc vděčný za jakýkoli kontakt s tátou, že se nezamýšlel nad základy rodiny, nad rodinným stromem a jeho zákonitostech.
Až když se sám stal otcem, až když jsme si prožili náš vlastní rozvod, pochopil, jak s ním celou dobu táta zacházel, kolikrát mu lhal, jak mockrát on a jeho sestra byli na konci seznamu jeho priorit. 
Až nedávno to teprve můj muž mohl zařadit do šuplíku uzdraveno. Vše svému tátovi sdělil, jak se cítil, co prožíval, co si musel v hlavě jako dítě i dospělý srovnat.
Pokud se k tomu také chystáte, bylo by bláhové myslet si, že toto vaše sdělení změní rodiče, že rodič najednou prohlédne a vše napraví nebo se bude snažit. Je dosti pravděpodobné, že rodič neudělá vůbec nic, nebude chápat, o co vám jde a jako v mém případě vás mohou rodiče dokonce nařknout, že jste, jak se říká “na peníze” a že oni si naprosto neuvědomují chybu a že ta je pouze na vaší straně. 
Tak je to v pořádku. Vy předně v tomto procesu potřebujete uzdravit sebe, tím rozhovorem vyjádříte vlídnost sám k sobě, lásku sám k sobě a také respekt. To, že druhá strana nepochopí, neomluví se, nebude chtít cokoli napravit, na to nehleďte. Vyčerpali byste se.
A v třetím a finálním článku na toto téma je popsáno, co nebo kdo k tomu rodiče vede a jak vy můžete žít šťastně, spokojeně a “bez šrámů” i přesto, že jste toto s rodiči prožili.