Jste vlastní dcera/syn, ale nahradil vás polovlastní sourozenec? 3/3

V této třetí a závěrečné části otevřu důvody, proč rodiče dovolí, že se odcizí svým dětem, že je přehlížejí, že mezi dětmi dělají rozdíly a že upřednostňují jiné. A také ráda popíši, že se s tím dá žít a to krásně. Nemusíte si v sobě zranění nechávat nebo se trápit a klást si otázky, proč vás rodiče odsunuli, ani nemusíte být naštvaní nebo cítit vinu.

Důvod, proč o vás rodiče jeví menší a menší zájem, může být jejich manipulativní partner (manžel/ka). Znovu se vdaly, oženili. I tak je tlak velký. Takový rodič má povinnosti ke své původní rodině - minimálně k dětem. A nová rodina, ať už nový partner nebo i "nové" děti také vyžadují pozornost, čas a peníze. Pokud je váš rodič neprůbojný, nejistý a chce mít raději klid, poslechne nového partnera. A rázem se pomalu a jistě tenčí kontakt s původní rodinou a dětmi a veškerá pozornost a energie je věnována rodině nové.

Jedním z důvodů, proč váš rodič upřednostňuje ostatní sourozence a vás vynechává, přehlíží nebo má například radost z vašich nezdarů, může být čirá závist a žárlivost. Představte si situaci, kdy si plníte sny, zatímco váš rodič je "na vodítku" svého současného partnera. Přihlíží tomu, jak realizujete to, co jste si přáli a on toto minul, čas už nejde vrátit a sny už si nejde splnit, navíc jeho partner dohlíží, aby rodič nevystrčil růžky. Zřetelně si vybavuji, jak mi moje máma volala každý den v oné pandemické době, kdy jsem měla zakázanou činnost, žila jsem v podnájmu, čerstvě rozvedená, děti jsme měli ve střídavé péči. Ohromně se zajímala o moji situaci. Když jsme s manželem obnovili vztah a začali žít již v harmonii, otevřeně mi řekla, že jsme tak zalití sluncem, že jí nebaví mi volat a poslouchat, jak máme všechno růžové. 

Důvodem, proč vás rozvedený rodič vynechá při rozdělování rodinného dědictví - a může se jednat klidně o plastové lžičky, starou babetu, knihy nebo nemovitost - je, že mu připomínáte jeho nepovedené manželství anebo bývalého partnera. Buď jste mu podobná/ý fyzicky nebo i charakterově. Jednoduše  se mstí. Mstí se na vás, neb vy to připomínáte.

Také to může být kombinace všeho výše zmíněného, i to je možné. Tito rodiče mají společné následující: chybí jim bezpodmínečná láska ke své rodině, ke svým dětem, k sobě. Chybí jim respekt k sobě, k vám. 

Pokud patříte k senzitivním osobám, k těm, kdo mají hluboký cit pro rodinu, mohli jste se a můžete vším, co je ve všech třech článcích popsáno, trápit, strádat a to i jako dospělí. Tyto věci se jen tak nerozpustí tím, že dospějete. Nesete si je s sebou životem jako batoh s hovínkem. Někdy je to lepší a nemyslíte na to, někdy je to náročnější a vy si kladete otázky typu: proč se ségrou mluví, jezdí k ní na oslavy a když má jet ke mně, vymluví se? Proč nepřijel na oslavu narození dcery, ale k přiženěnému synovi jel a měnil mu gumy u auta? Proč se mnou zacházeli jak s hadrem a brácha má od nich všechno? A tak dále....a tak dále.

Inu, patříte k těm schopným a silným. Slabému by nezáviděli, nepřehlíželi. To je jedna dobrá zpráva. Další je ta, že se z tohoto můžete nádherně ponaučit a vymanit tím, že své rodině, dětem a partnerovi dopřejete respekt, který bude doprovázen bezpodmínečnou láskou. Aby se toto mohlo dít, mějte rádi nejprve vždy sebe, buďte k sobě vlídní, pečujte o své pocity, nepřipravujte si situace, ve kterých budete nešťastní, vyčerpaní, do kouta zahnaní. Respektujte své pocity, své potřeby. Pak i ostatní budou respektovat vás. A soustřeďte se jen na sebe, na svou rodinu a váš komfort. Nehleďte na to, zda sourozenec má to a to a zda je u něj rodič desetkrát do měsíce na kafíčku. Neciťte vinu. Vaši rodiče prostě dělají vše, jak nejlépe umí, lépe to prostě neumí. Nevidí jiný způsob, jak by mohli žít nebo se chovat. Kdyby to uměli, už by to udělali. Proto nemá žádnou cenu se tím trápit, protože víte, kdo se tím bude trápit? No právě že jen vy. A budou vám utíkat dny a měsíce tím, že nad tím budete přemýšlet a vyčerpávat se, zatímco nádherné chvíle vám protečou mezi prsty. A to by byla velká škoda.