Když jste lapeni egem…

Ego je tvůrčí pomocník a hnaci síla - za předpokladu, že je zkrocené. 
Když přeroste a lapí nás, uvězní naše srdce.

O tom svém egu, o tom jsem už napsala. Dnes budu psát o egu své švagrové. Víte proč? Protože se tento jev objevuje hodně často i v příbězích, které od vás slýchávám při výkladu karet a mohlo by vám to pomoci pochopit a přijmout chování vašich blízkých. Také vám článek může pomoci chovat se zdravě a nenechat se ovlivňovat tak, jak jsem to dovolila Já.
Tedy sestra mého muže směrem ke mně vysílala vždy hodně zvláštní energie. Dříve jsem je neuměla přečíst. Víte, byly pro mě hodně matoucí, protože když se mnou potom mluvila, byla jako někdo jiný. Milá, společenská, ochotná a jako dokonalá máma, dokonalá dcera, dokonalá manželka a dokonalá sestra.
A já si zase přišla jako dokonalý blázen. Říkala jsem si, že vůbec nechápu, kde se ve mně bere ten hluboký pocit, že je zlá, závistivá, žárlivá a silně manipulativní? Vždyť se přece chová navenek úplně laskavě. Toto byly moje pocity a vnitřní boj před osmi lety.
Její dcery s námi například strávily den a potom, jakoby se po nich slehla zem. Nekomunikovaly s námi, nevolaly, nepsaly. Dávala jsem vinu sobě, že něco děláme jako teta a strejda špatně, zřejmě. Nebo často, když se konala rodinná sešlost, jakoby švagrová byla spiklenec se svojí mámou, mou tchýní - nebylo nic řečeno nahlas, bylo to ale tak silné, že jsem se celou dobu cítila jako nemocná v jejich přítomnosti. Bylo mi špatně od žaludku, potily se mi ruce, nemohla jsem ze sebe vydolovat slovo, přišla jsem si jako slaboch a magor zároveň. Protože se mi zdálo absolutně nereálné, aby někdo toto mohl energeticky vytvořit, jestli rozumíte.
Opakovaně jsme vyrazily jako rodiny také na společnou dovolenou, vše bylo za nás skvělé - legrace, neteře jsme si užívali, hráli karty, připravili jim skvělou večeři, vzali je na malý výlet. Druhý den ráno bylo jejich auto pryč. Neřekli, kam jedou, kdy se vrátí. Když se navečer vraceli a vystupovali z auta, nepozdravili nás a dva dny se nám vyhýbali. Na naše dotazy, co se děje, odpovídali všichni, že vůbec nic. To už jsem si nepřišla jako blázen jen já, ale i můj muž. Ale protože jsme byli ještě neuzdravení, ve vleku toxických vzorců našich rodičů, slabí, hledali jsme se a velká transformace nás teprve čekala, jak byste řekli, že jsme reagovali? Přešli jsme to a div, že jsme se ještě nešli omluvit.
Zkrátka vše směrem od švagrové přicházelo jako “navrch huj a uvnitř fuj”. Dlouhou dobu jsem nenaslouchala svým vnitřním pocitům. A právě to v kombinaci s tím, že můj muž se své sestry zastával, ještě podporovalo tu verzi ve mně, že jsem Já ta špatná, nepřející a ujetá.
Během rozvodu jsem si v sobě udělala postupně ve všem jasno. Švagrová se totiž odkryla a podněcovala mého muže k tomu, aby docílili, že synové budou ve výhradní péči u něj a já je jako matka uvidím jednou za 14 dní o vikendu. Od tohoto momentu se ve mně vše urovnalo a já to pochopila.
Pochopila jsem, jaké jsou vnitřní pohnutky této ženy, proč je schopna opakovaně zranit, zradit, manipulovat a cíleně ubližovat. Vše v ní diktuje její ego. V hlavě jí hraje pouze tato egocentrická píseň: Já, já, já jenom Já!
Její prioritou je její pohodlí, její blaho, její pocit, že jí se daří lépe než bratrovi, že dostala více, že na tom i na tom vyzrála, že tady zrovna vytěžila více pro sebe než ti ostatní.
A protože je rok Pravdy, jak já opakovaně tvrdím a platí to od prvního dne tohoto roku a každým dnem se to jen a jen potvrzuje, stala se pro nás velmi významná a očišťující událost. Naše neteře dospěly, přišly a vše nám vysvětlily. A my tak našli v tomto směru klid. Dnes už víme, že z důvodu žárlivosti jejich maminky nás nesměli vídat, dnes už rozumíme, co jsme na pozadí citili na sešlostech a oslavách, teď už tomu všemu rozumíme. Neteře nám i vysvětlily, jak se k nim maminka chová, co vše jim podsouvá, jak mezi nimi vytváří pseudokonflikty - přesně tak, jako to dělala jejich babička, má tchyně. A protože to neteře vidí a cítí, pevně věřím, že toto zatížení v ženské rodové linii ukončí a přetnou.
Lapeni egem se chováme i ke svým nejbližším hůře než k cizím. Lapeni egem se neřídíme svým srdcem. Lapeni egem jsme slepí k procítění a prožívaní nádherných momentů jako káva s rodinou pod rozkvetlými stromy nebo procházka lesem a vtipkování…..lapeni egem přemýšlíme, zda se bratr vedle nemá náhodou lépe, zda nemá lepší dům, více přátel, novější auto.
Lapeni egem stáváme se krutými, chladnými a bojovnými. Lapeni egem přispíváme hojně fotografiemi na sociálních sítích, popisujeme zde svou iluzi, soutěžíme o dokonalost a zapomínáme, že tento boj, tato iluze je jen naše. To vše se odehrává v našem vnitřním světě. A tak není lapeno jen naše srdce, nýbrž také všechny naše smysly…..a my se čím dál více vzdalujeme všem, kdo nás milovali a snad ještě milují!