Manžel také pseudomanželem své matce - 10 příkladů, jak to poznat

V tomto článku se dozvíte, co vše mohou matky vašich partnerů či manželů používat pro to, aby stále udržely toxický vztah, který se svým synem tak pracně budovaly. Proč to dělají? Inu, jejich partner (váš potenciální tchán) buď selhal nebo rozvodem odešel nebo se citově neangažoval, zkrátka takové matky potom mohou toxicky přilnout ke svým synům. A postupně zhyzdí vztah z původního vztahu matka - syn na matka a její partner (míněno vazbou, nikoli fyzicky). A zde je oněch 10 příkladů:

Časté telefonáty "o piškotové roládě" - na našem prvním rande s manželem jsem byla láskou oslepena. Tři telefonáty za sebou během čtyř hodin, které se týkaly spálené piškotové rolády, jsem tehdy nesprávně vyhodnotila jako krásný vztah plný důvěry, otevřenosti a sdílení si zážitků. Protože jsem ani já nevyrostla v harmonické rodině, neměla své hranice a navíc bojovala s nízkým sebevědomím, přišlo mi to roztomilé. Vůbec jsem neviděla, že tehdy můj přítel není svou matkou respektován, není mu dopřáno soukromí a on že taktéž nemá dané své hranice a mantinely, neboť všechna volání zvedl a matce reagoval tak dlouho, dokud potřebovala, zatímco já se kochala krásou místního parku.

Lékařka vždy po ruce - s manželem jsme nebyli svoji, bydleli jsme společně, neměli jsme ještě děti. Manžel byl nemocný. Osobně nevyhledávám za každou cenu lékaře, snažím se nemoci jako virózu či chřipku řešit běžně dostupnými léky, čajem a ležením v posteli. Budoucí tchyně toto vyhodnotila jako zanedbání péče o jejího syna a rozhodla se vzít situaci do svých rukou. Po návratu z práce jsem ji našla v ložnici sedět na okraji postele a mazat svému synovi na čelo tvaroh. 

Hra na spasitelku - zde jen krátce. Když je vám dvacet, právě jste vyšli ze střední školy a rozkoukáváte se v prvním zaměstnání, nemáte zkrátka ještě vybudovanou kariéru či zcela rozjeté podnikání jako člověk, kterému je 45. Proto není nic "kouzelnějšího", než když vám někdo toto opakovaně připomíná spasitelskými gesty jako: Vy nemáte na ten ples, asi co? Tak tady máte lístky ode mě, ať můžeme jít teda všichni.

Dary s podmínkou - Já jsem Ti jako dárek, jako překvapení zaplatila paní, která Ti udělá záclony. Ale uděláš si je tak, jak jsme to měli doma, ano synu?! Všimněte si, prosím, naprosté ignorace přítomnosti další osoby. Mě : )

Soupeření o lepší dárek - Ty jsi synovi zorganizovala oslavu??? A jen za deset tisíc? Tak já mu k tomu zaplatím vystoupení, aby to měl aspoň hezký!

Nevhodné dotazy za čárou - Proč jste dorazili pozdě? ....ticho.....Vy jste se milovali, že?....ticho....

Promyšlené intriky - a to všeho druhu tak, abych já vyšla ze situace jako neschopná, nepřející a ona jako předvídající, nejschopnější a zkrátka ta “nej”. 

Předstírání nemoci - opakovaně se stávalo, že pokud jsme přijížděli z výletu nebo z dovolené, kde jsme byli sami, věnovali se sobě a přiváželi jsme zpět plno zážitků, zavolala manželova matka s tím, že jí špatně dopadly výsledky a musí na další vyšetření nebo že jí je několik dní už špatně. Zároveň opakovala, že si nemáme určitě dělat sebemenší starosti, že vše zvládne. Zde je nutno podotknout, že manžel (tehdy ještě přítel) roli pseudomanžela přijal. Tehdy toto všechno totiž četl jako péči o maminku. Tehdy neviděl a nevnímal, jak intenzivní, manipulativní a nečisté její jednání je. V tu dobu už však toto vše popsané výše začalo nemile zasekávat drápky do našeho vztahu. Bylo už zcela jasné, že se jedná o velkou zkoušku všech nás tří.

Poukazování na mé slabiny a její přednosti - to bylo vše vždy “krásně” do detailu připravené. Dělo se to až v době, kdy jsme již měli děti a nebo jsem byla těhotná. Například: koná se tato akce, ale kouří se tam, takže tam bohužel nemůžeš. Nebo: vyrazíme lyžovat…jé ale Ty vlastně nemůžeš. Také: Pořádám pracovní outdoor v cizině, ale Ty nejsi jediná zaměstnanec a kdo by se postaral o děti, viď?

Stálé připomínání společných chvil jejích a syna - pokud jsme vyprávěli naše společné zážitky, velmi často měla manželova matka potřebu ihned tyto příběhy zazdít jakýmkoli zážitkem, který prožila ona se svým synem, i přesto, že to byl příběh dvacet let starý a stokrát převyprávěný.

A nyní vysvětlení. Toto vše, co nám tchýně připravovala, to jsme oba s mým mužem dovolili. Neměli jsme hranice, má rodina měla na nás taktéž ne úplně zdravé nároky ( o tom se dočtete v jiném článku na mém blogu). Tedy důsledkem těchto tlaků přišel den, kdy jsme zjistili, že takto dál se žít nedá. Že nebudujeme a nepečujeme o svou vlastní rodinu, nýbrž jen “zachraňujeme” naše rodiče a jejich psychické chmury. Dnes jí za to děkuji. Dnes jsme silní, zvenčí nedotknutelní. Kdybychom nezakusili vše výše popsané, nebyli bychom takoví. Jsem na nás hrdá, na manžela, na sebe, na všechny naše děti, které toho samozřejmě byly součástí. 

Víte ale, jak odlehčíme na závěr? Nemusíte vystřelené náboje tchýní brát osobně. Takovéto matce bude vadit každá partnerka jejího syna, nikoli jen Vy. :)