Naše vnitřní dítě. Pojďme ho uzdravit!

Nyní jsme dospělí. V mnoha situacích si už umíme poradit.
 Jsme zkušení, v ideálním případě na sobě stále pracujeme a rozvíjíme se. 
 Jako malé děti a jako dospívající jsme se bránit neuměli. Jako malí jsme byli křehcí, nevinní, neposkvrnění. A tak vše, co se nám řeklo, co se nám stalo, to vše se nám vrylo do našeho DNA, do naší Duše, do naší paměti. A vytvořilo podvědomě obranné mechanismy.

Máte své vnitřní dítě uzdravené? Jak to vůbec poznáme? Když si znovu přehrajete své dětství, měly by vám tyto vzpomínky a myšlenky navodit jen krásné, láskyplné a harmonické pocity. Pokud je však nějaká událost, respektive vzpomínka na ni dráždivá, jdete od ní raději pryč, udělá se vám sucho v ústech, sevře se vám hrudník nebo žaludek a nebo se začnete byť vnitřně vztekat, našli jste právě misto, kde vaše dětské Já je zraněné, je v nebezpečí nebo se cítí ohrožené například. A to stále přetrvává. To nezmizí jen proto, že nyní jsme dospělí. Stále to tam je. To malé dítě se tak stále cítí.
Uvedu příklad. Když mi bylo sedm let, moje máma s nevlastním otcem čekali dítě, holčičku. Já se tedy obrovsky těšila na sestřičku, na to, jak budu mamince pomáhat, budu vozit kočárek a nebudu už sama. Každou noc se mi o tom zdálo. Přes den jsem si to vše představovala - jak bude vypadat, jak bude vonět, jaké bude mít maličké ručičky a nožičky, jestli mi bude podobná. Tak moc jsem se těšila!
Jednoho dne máma s otčímem odjeli do porodnice. Doma jsem pak byla několik dní jen bez mámy a nevlastní otec pouze mlčel. Když jsem se zeptala, kdy se pojedeme už podívat na sestřičku, řekl: Narodilo se miminko, ale asi umře. Máma potom ležela měsíc v ložnici, vůbec jsem ji nevídala, skoro nic si nepamatuji a za tři měsíce si rodiče pořídili psa. A prosím, to bylo vše!!!
Nesměla jsem se na nic ptát, nesměla jsem říkat sestry jméno. Nic. Nikdo se mě nezeptal, zda mě to bolí, jestli mám otázky, jestli potřebuji o tom všem mluvit nebo plakat nebo křičet bolestí. Nebyli jsme u dětského psychologa ani jiného a ani nikde jinde.
O tom, že tato událost je ve mně uložena jako silné a nezpracované trauma, otevřela až regresní terapeutka. A to teprve před čtyřmi lety. 
Mým tématem zde v tomto životě je rodina - svátost rodiny, rodinný strom, bezpodmínečná láska v rodině a tak dále. Proto i v regresi jsme na tato témata “narážely”. A když jsem se vzbudila, terapeutka se jen jemně zeptala, zda mám sourozence a spustila se lavina niterných emocí sedmileté holčičky, která neví, kde má sestřičku, proč ji nemůže vidět, obejmout ji alespoň jednou a poděkovat za to, že alespoň na pár minut mohla být její velkou sestřičkou. Proč s ní nikdo nemluví, ani maminka ani nikdo jiný, jak kdyby za to mohla ona, že se to stalo. Proč se cítí jako že ji nikdo do rodiny už nebere, jako kdyby ji vyřadili. Prostě vše, co ta malá holčička prožívala, vše zůstalo nezměněné, jak kdyby neuběhl ani jeden den. Celou tu dobu to tam bylo a dřímalo.
A já se vyhýbala kočárkům, přála jsem si jen syny, protože ti jsou silní, byla jsem celé dospívání averzní, když měl někdo sestru s zaujímala jsem další nezdravé přístupy.
To jsou přesně ty obranné mechanismy, které jsem zmínila. Uvedla jsem silný příklad. Může se jednat i o zdánlivě obyčejnou situaci. Například vám “jen” cizí člověk v obchodě jako dítěti může říci zlou větu, v tu chvíli se nic až tak nestane. Důsledek se může vynořit, když jako dospělí najednou uslyšíte tu samou větu. Najednou ucítíte dětský strach a pocit ohrožení, hlubokou nejistotu. Vaše vnitřní dítě se ozývá.
A jak toto uzdravit? Nádherně! Máme už své dospelé Já a tak máme možnost si v klidu v meditaci znovu vybavit tu bolestnou situaci, přijít k nám ke zraněnému, ustrašenému dítěti, obejmout ho a říci mu:
Vše je už v pořádku. Dělalo jsi vše, co bylo v tvých silách a udělalo jsi to statečně a krásně! Ja Tě objímám a zahrnuji Tě hlubokou láskou a bezpečím tak moc, aby si se mohlo uvolnit. Už Ti nikdo neublíží! Jsi milované a v mém objetí!
Můžete si tam říci vše, co cítíte, že potřebujete. A můžete to i několik dní opakovat - to jsem dělala i Já. Pokud si myslíte, že to nefunguje, je to velký omyl. Funguje to mohutně. Proto o tom všem mohu psát, mluvit s lidmi, se kterými pracuji. Je to už zahalené láskou, ta událost je pro mě už v bezpečí. Mé vnitřní dítě je v bezpečí. Čistila a uzdravovala jsem takto mnohem více situací. Vždy to pomohlo. 
Pokud potřebujete v tomto více poradit, povzbudit nebo cokoli doplnit, neváhejte napsat. Každý si zasloužíme mít své vnitřní dite uzdravené, zahalené láskou a bezpečím. Mění to naše dospělé životy a je to až magické! A je to obrovská úleva. A konkrétně kořenová čakra - existence, jistota sama v sebe - se tím velmi zotavuje, alespoň u mě to tak fungovalo a funguje. Moc to všem doporučuji!🥰