Necítíte náhodou cizí vinu? Já to tak měla.

Když se vám vybaví nějaká vzpomínka a vy se vnitřně zatřesete, ona vzpomínka asi není příjemná, viďte? Není však řešením ji vytěsnit. Mnohem přínosnější je uzdravit ji a zachovat, vždyť je vaše a patří do vašeho života a k vaší cestě tady. A navíc - moc pěkně “si uklidíte” a může se vám významně ulevit. Pojďte se dozvědět jak na to prakticky.

Půjdu rovnou k příkladům, které nejlépe vystihnou právě pocit, kdy přejímáte cizí vinu. Tedy vy ji cítíte, naopak člověk, který je vinen, plení dál, jen už třeba vy nejste cíl a je to teď někdo další.
Jako začínající trenér tenkrát jsem byla nezkušená, nadšená do práce. Plnila jsem si tím sen. Oslovila mě taktéž trenérka, zkušenější, co se týče legislativy a formalit. Co se týče trenérského umu, katastrofa ( jak jsem posléze prohlédla). Nulová znalost anatomie, principu dětských tréninků, dětské psychologie. Začala jsem “pod ní” trénovat. Ona zvesela zveřejňovala fotky z tréninků, propagovala se, ale mě zásadně jakoby nějak nestihla vyfotit, když propagovala nový kurz, který jsem trénovala, nikde nebylo mé jméno. Finanční ohodnocení nebudu ani zmiňovat. Abych se uživila, trénovala jsem i dospělé, ona kontrolovala můj Facebook a psala mi, že tohle a tamto nesmím a že tamta je maminka toho dítěte a že to se nehodí - regulérní šikana. :)
Ano! Jedna velká část této lekce je, že jsem to dovolila. Zde přijímám svůj díl. Rozhodně ale nepřijímám tu shnilou část využívání, nekalých praktitk a zkaženosti. Už ne. A dlouho jsem si to dávala za vinu celé. Že já jsem za to celé mohla právě kvůli tomu, že jsem byla zelenáč, proto to takhle dopadlo.
Jenže čas běžel, mé zkušenosti sílily a za několik let jsem si vzala pod křídlo já začínající trenérku. Byla jsem jí oporou, podporou, vedením, snažila jsem se dodávat jí odvahu, být jí vzorem a svěřila jí jeden celý svůj dětský kurz. Fotila jsem ji, propagovala a “hrála čistě”! To abych se sebou mohla žít a byla na sebe taktéž hrdá. 
Další příklad ze svého života je s mým nevlastním otcem. Začal žít s mou mámou, když mi bylo pět. Náš vztah se nijak neutužoval. Nebral mě na výlety, nepovídal si, nijak si ke mně cestu nehledal. Za několik let bylo z nich obou cítit a naznačováno, že bych mu měla zkusit říkat “tati”. Tak jsem to tedy zkoušela. Šlo to jen přes sílu a měla jsem pocit viny, obrovsky za to, že tím mažu svého vlastního tátu ze života. Byla jsem z toho totálně zmatená a vyčerpaná. Po pár týdnech jsem toho nechala a cítila, jak jsem mámu a otčíma zklamala. A opět vina těžká jako balvan. Namísto toho, aby se rodiče snažili, aby převzali zodpovědnost za to, že mi zbořili celý můj svět, namísto toho, aby byli vlídní, pomáhali a vysvětlovali, nechávali mě v tom solidně vykoupat. Teprve až před nedávnem jsem toto vše uzdravovala. Vracela jsem se do nejvíce zasažených situací z minulosti, do vzpomínek a narovnávala jsem energie. Vždy jsem řekla rodičům, že to nebyla moje vina, že se podváděli, rozvedli, nenáviděli se a nenávidí dodnes. A že odmítám přijímat za toto vinu. Takto jsem postupně čistila a harmonizovala své dětství. 
Tedy zde máte dva mé příklady. Na nich můžete rozpoznat princip, kdy můžeme přijímat cizí vinu. Zpravidla je to tak, že jste empat, máte skoro až moc tendence k sebereflexi. Naopak na druhé straně stojí člověk samolibý, miluje své zájmy, není empat a není schopen přijímat zodpovědnost za svá jednání a za důsledky.
Pokud i vy máte takové vzpomínky a ty vás tíží ještě teď, máte možnost s tím skvěle a efektivně pracovat, všechno to vyčistit a harmonizovat.
Zde je podrobný návod: mějte v hlavě připraveno, kam budete chtít vstoupit. Je to dětství a ošklivá situace se spolužáky? Nebo půjdete tam, kde jste dospívali a někdo vás hodně ranil? Anebo se bude jednat o situaci z dospělosti, která má pro vás ovšem stále hořkosladký nádech?
Udělejte si klid, posaďte se nebo položte, buďte úplně v tichosti nebo si pusťte jemnou hudbu, která vám pomůže oprostit se od myšlenek. V momentě, kdy se celkově zklidníte, přeneste se v myšlence do oné situace, vraťte se tam znovu připraveni se za sebe postavit. Situaci přepište tak, že tentokráte řeknete v myšlence slova podpory, lásky a narovnání. Určitě nerozsévejte vztek, zlobu ani pomstu, to nee.
Naopak situaci naplňte láskou k sobě, respektem a uveďte tak situaci do rovnováhy. Například: V dané situaci jsem udělala vše poctivě a jak jsem nejlépe uměla. Můj záměr byl pomoci.
Nebo: V tento čas jsem necítila lásku a bezpečí, proto ji vkládám nyní stejně jako pevný pocit bezpečí. Protože mi ho tenkrát nedali rodiče, dávám si toto vše nyní Já a cítím se láskyplně a v bezpečí. 
Používejte slova, která cítíte, že mají být energeticky vložena a vtisknuta. Opravdu výborně to funguje. Poté takto přepsanou situaci s poděkováním opusťte a více neanalyzujte. 
Vzpomínání bude posléze příjemné, v rovnováze a teď a tady se budete cítit silnější a pevnější. Moc doporučuji, neb spravedlnost a rovnováha, to je klidná hladina vod, ve kterých plujeme.