Osvobození se od dogmatu

Ve vzduchu pluje stále dosti dogmat. Každé dogma člověk vnímá více či méně v závislosti na tom, kde vyrůstal, s kým a za jakých podmínek. A ovlivňujících aspektů je zde mnohem vice. Pokud dogma vnímáme silně, hodně silně, může nás blokovat, může brzdit náš přirozený vývoj a “zrání”, když to tak nazvu. A pak je třeba se od tak silného dogmatu osvobodit.

Příklady dogmat jsou: peníze jsou nástrojem zla nebo kdo projevuje emoce, je slaboch nebo jen tvrdou prací dojdeme k úspěchu a nebo mé téma - rodina je vždy nejdůležitější a musí za každých okolností držet pohromadě.
O energii peněz a rituálu hojnosti jsem napsala v jiném březnovém článku. 
Co se týče naší síly, myslím, že mnoho z nás se již projevuje přirozeně a směje se, když to tak cítí, pláče, když se jeho tělo potřebuje očistit od bolavého a ulevit. Emoce jsou důkazem toho, že žijeme, že cítíme a milujeme, je to důkaz našeho božství. Je to důkaz síly našeho božského původu.
Co se týče tématu práce, také si myslím, že plno z nás si plní sny a dělá a prosperuje a věnuje se tomu, co miluje, co ho naplňuje a kde to s ním rezonuje. A víme, že co jde hladce, to je ono, to je v souladu s Vesmírem. Co naopak dře, drhne, vyžaduje naše velké úsilí a kde jdeme opakovaně za naše hranice, tam jsme udělali z nějakého důvodu úkrok stranou, potřebujeme si zde něco uvědomit, naučit se ještě něčemu, abychom se pak ve spravný čas mohli vrátit zpět do proudu naší cesty zde v tomto životě.
No a co se týče tématu rodiny, velikánské množství rodin je rozbořeno. Když se rozhlédnete, spočítejte množství dětí ve střídavé péči, množství rozvedených rodin, množství nevěr a také ochladnutí vztahů, protože lidé dělají kariéry, brainstormingy, outdoory, aby utužili vztahy s kolegy, děti mají školu a plno kroužků, aby byly zaměstnané a všichni se sešli večer doma, řekli si pár slov a další den to samé. O víkendu pak rodina netuší, jak spolu fungovat, tak jdou za řízenou zábavou. A od pondělí vše znovu.
I přesto, že toto zmiňuji, vím také, kolik rodin zpomalilo, přehodnotilo své fungování a nyní žijí v harmonii. A to je to, co všechny děti potřebují - cítit harmonii.
A teď k tomu dogmatu rodiny: rodiče se rozvedou, najdou si nové partnery. I přesto, že se všichni mohou dokonale snažit, rodinný strom je narušen a je třeba toto přijmout. Když poté rozvedení rodiče používají v manipulaci větu - Vždyť jsme rodina - měli by si uvědomit, že to tak ve skutečnosti není. Je to pokřivená podoba rodiny. Není to myšleno zle. Když jeden z rodičů (z manželů) podvádí, zraňuje, je přirozené, že ze svazku odešla důvěra a respekt a že manželství bude proto ukončeno. Faktem stále zůstává, že to rodiče (manželé) nezvládli. A to oba dva. A toto je třeba plně přijmout, s plnou zodpovědností tak, aby následné škody byly co možná nejmenší. To je klíč!

Co se ale objevuje často, je nastolení střídavé péče, dva “domovy”, čtyři rodiče. Pak vzniká dětem nové dogma…že toto je rodina. Tak to tedy opravdu není. A to ještě nezmiňuji podobu, kdy nový partner přichází taktéž s dětmi ve střídavé péči. To, co děti musí pobrat, zvládnout, nějakým způsobem vstřebat, je enormní psychická, emoční zátěž na té nejhlubší úrovni. Zbořil se jim celý svět. To, k čemu bylo dítě od narození vedeno, čím bylo obklopováno, je v mžiku pryč a na stole je něco, co neumí jejich tělo ani Duše pobrat. 

Jedna žena se mě při výkladu karet ptala: “Nevím, co dělat se syny. Není s nimi řeč, nikam nechtějí, nechtějí ani vstávat. Odmítají jakýkoli režim. Chci jet na výlet a oni jen koukají.” 
Tyto děti byly vhozeny do režimu střídavé péče před pouhým měsícem. Neměli tušení, co se děje, byly stále ve fázi šoku. Bylo neuvěřitelné, jak je od nich jejich maminka odpojená, jak je odpojená od přijetí vlastní odpovědnosti za to, že to s exmanželem prostě nezvládli.
Znám však také muže, který je znovu ženatý, děti k němu a jeho ženě jezdí tak, jak dětem vyhovuje. I přesto, že uběhlo již několik let, stále jsou si všichni zodpovědně vědomi toho, že je to do jisté míry také rozbořený vzhled rodiny. Takto s tím také všichni zacházejí a pracují a je to krásný příklad toho, jak se přijímá zodpovědnost. 
Mně se rozbořila rodina, už když jsem byla v prenatálním stavu, to když si moji rodiče byli opakovaně nevěrní. Definitivně vše skončilo v mých pěti letech. Na rodinu jsme si následně Já, moje máma a nevlastní otec skutečně jen neohrabaně hráli. Když mi bylo šestnáct, narodil se bratr a já v tu chvíli pochopila, že oni tři jsou rodina. Plně jsem to přijala až nedávno, ve čtyřiceti letech. 
Dogma rodiny ve smyslu toho, že musí za každou cenu držet spolu, to může být skutečně drsné v praxi. Vezměte si takovou situaci, kdy v “rodině”, kterou tvoří jeden vlastní rodič a jeden nevlastní, cítí dítě ( a je jedno v jakém věku) nelásku, nepřijetí, nesoucit právě od nevlastního rodiče. Vlastní rodič se ale všemi silami snaží udržet alespoň tuto verzi “rodiny”, a tak uhlazuje neharmonické situace, narovnává neustále pokroucené energie, dusno ve vzduchu a plive u toho krev vyčerpáním (myšleno nadneseně). Takové dítě si nese následky, vědomě, podvědomě i nevědomě. Necítí láskyplnou vazbu, avšak zároveň slýchává, že jsou rodina a musí držet spolu.
Toxicita v rodině může panovat i tam, kde jsou všichni pokrevní a k rozvodu nedošlo. To je vůbec silné téma. Když vás zraňuje vlastní rodič nebo naopak dítě, když je zde neláska až chlad, vlastní zájmy mají přednost a sebestřednost vítězí. To musí být velmi náročné přijmout.
Ať měla nebo má naše rodina jakoukoli podobu, neměla by nás dusit, neměla by zraňovat, ponižovat, dávat podmínky pro přijetí nebo pro vyjádření lásky. Rodina, a to i rozvedená a neúplná by nám v nejlepším případě měla dávat pocit bezpečí, lásky a respektu. 
Pokud jsme vyrůstali v neharmonické rodině, jako dospělí toto můžeme přepsat, změnit, přetransformovat a žít šťastně, spokojeně a v souladu. Pokud jsme vyrůstali v harmonické rodině, můžeme toto nádherně předávat dál svým dětem a jejich dětem.
Nesloužící a nediskutabilní dogmata je skutečně třeba rozpouštět a to tak, že přijmeme plnou zodpovědnost za sebe, své počínání a vneseme do “našich” témat pravdivé energie. Konkrétně u rodin je to skutečně energie lásky, pravdivosti, úcty a respektu.