Otec se vás zřekl a otčím nepřijal? Tak vítejte v klubu silných dcer (část druhá)

V první části článku jsem se věnovala tématu rozvodu rodičů, ježdění k otci na víkendy a zapeklitostem, které mě jako dítě s tímto doprovázely. Druhá část je věnována otčímovi a celkové disharmonii, která se společně s ním přistěhovala do našeho bytu.
Když jsem teď již k otci nejezdila, byl tu v mém domově jiný muž. Má matka mu věnovala veškerý čas, pozornost a energii. Pomalu jsem to chtě nechtě začala okoukávat a přijímat za rodinnou normu.
Když potřeboval spát přes den, šeptaly jsme, když chtěl jet o den dřív na chatu, jely jsme za ním následující den autobusem, když se mu nelíbily kamarádky mojí matky, tak s nimi už nemluvila, když jsem si chtěla pozvat domů spolužačku, nevěděla jsem, jestli on nebude spát nebo jestli mu bude spolužačka vyhovovat, tak jsem raději nikoho nezvala. To vše proto, že uměl nějakým zvláštním způsobem zařídit, že když se mu něco nelíbilo, doma pak nešlo být, dýchat, mluvit, natož se třeba smát. A já se tak ráda smála a byla veselá. 
V pubertě jsem začínala vnímat rozdíly i v tom, jak se chovaly spolužačky, které otce nebo funkčního otčíma měly. Jak kdyby se cítily více v bezpečí, jak kdyby měly mnohem lehčí hlavu.
Na střední škole je vyzvedávali otcové po večerní praxi, aby se dostaly bezpečně domů. Já jsem měla spočítané kroky od stanice metra k našemu paneláku a počítání mi pomáhalo tolik se nebát nočních prázdných ulic nebo kroků za sebou. 
Také často vyprávěly o tom, co s otci zažily, kde společně byli a jak spolu fungují jako rodina.
Ja tohle vůbec neznala. Měla jsem dny vyplněné takovým programem, který otčíma nebude nikterak rušit. Když byl rok doma, nechodil do práce, protože potřeboval odpočívat a přemýšlet, hodně spal a koukal na televizi. A tak jsem raději chodila více na praxe a brigády a nebo jsem zalezla do pokoje a byla jak myška.
Na maturitním plese, kde tatínkové tančili s dcerami, objímali je, fotili a byli hrdí, jsem pochopila, že něco není správně, neboť moje matka seděla nervózně u stolu, otčím se čepýřil v novém obleku a já stála opatrně dál od všech skleniček, které by se mohly převrhnout na moje šaty z půjčovny. Byla jsem na sebe moc hrdá, že jsem si na půjčovné a boty vydělala sama. Dnes už vím, že to byla jediná možnost, jak se plesu zúčastnit.
Pak už jsem jen nezdravě hledala způsob, jak co nejdříve bydlet sama. Takže jsem na to šla opět nesprávně. Namísto, abych se stěhovala tam, kam chci, kde se budu cítit dobře, kde budu mít nový domov, brala jsem vše, co se naskytlo. 
Tato zkušenost ze mě udělala na čas hodně tvrdou, mužsky smýšlející mladou ženu. Byla jsem až taková drsná - krásná ulita před jemným ženským světem.  
Za tuhle kapitolu života až tak extra poděkovat nechci. :) Nicméně protože jsem toto prožila, mnohem více si vážím svého muže. Jeho vtip, mužnost, ochranitelství, vnímavost a to, jakým je otcem, to je něco, co mě každý nový den nepřestává překvapovat a naplňuje mě konstantní spokojeností a klidem. 
Víte, pokud máte po svém boku muže, který vás respektuje, věnuje se rodině a je optimista, máte doma velké bohatství.