Otec se vás zřekl a otčím nepřijal? Tak vítejte v klubu silných dcer ( první část)

Pokud vás nadpis zaujal anebo se v něm vidíte, jste silná. A jste odlišná od dcer, které otce měly a mají. Článek je vyjádřením souznění, které se všemi takovými ženami mám. Protože, řekněme si na rovinu, často to nebylo snadné.
Jako dcera, které se zřekl vlastní otec, jsem se potřebovala nejprve “poprat” s tím, kde se stala chyba, jaký byl ten důvod. Samozřejmě, že jako šestileté dítě jsem nabyla dojmu, že jsem byla na obtíž a “nevešla” jsem se již do nové rodiny otce.
Víkendy u něj byly plné akce, opravdu se zpočátku snažil, jenže mi z toho všeho bylo hluboce smutno. Neuměla jsem si to užívat. I nová partnerka otce byla příjemná, byla ale tak nějak stále cizí.
Když jsem přijela z víkendu zpět k matce a otčímovi, občas mi uklouzlo oslovení “tatí”, za což jsem dostávala vynadáno. Taktéž mé vyprávění o tom, co jsem o víkendu prožila, se nesetkávalo s pochopením, a tak jsem s tím raději přestala. U otce mi zase naopak vyklouzlo oslovení jménem otčíma, namísto abych řekla “tatí” a tak se na mě začal valit obrovský pocit viny. Všechno jsem dělala špatně, všichni se na mě zlobili nebo ignorovali to, co jsem říkala.
Protože jsem byla s matkou a otčímem více než s otcem, chtěla jsem se jim více zalíbit. A tak, když o něm nehezky mluvili, přidala jsem se. Hrála jsem jejich hru, aby mě měli rádi a nezlobili se na mě. To zabralo. Jenže jsem se cítila vůči otci tak špatně a odporně, že mi bylo trapné k němu jezdit. Tak moc jsem se za sebe styděla, že mi nešlo ani prožít s ním ony víkendy, které nam zbyly.
Jednou v pátek jsem čekala, až mě otec vyzvedne. Brečela jsem pod stolem. Moje matka situaci vyhodnotila po svém a otci sdělila, že k němu už prostě nechci jezdit a nebudu. Zbořil se mi už tak křehký svět. Kolem mě se děly věci, které jsem vůbec nezvládala zpracovávat. A žádného vysvětlování jsem nebyla přítomna. A tak se vlastně stalo, že se mě otec zřekl. Od toho dne jsem ho už znovu neviděla. Paradoxem je, že vím, že má další dceru a žijí třicet kilometrů odtud. I to přináší sám život.
Konec první části…