Matkou své matce - jak se to stane?

Pokud prožíváte podobné momenty s vaší maminkou, nemusíte všemu podléhat tak, jak jsem to dělala Já. V článku jsou popsány situace, které pro vás mohou být tím správným vodítkem pro to přestat si takové věci nechat líbit. Najdete zde také věty, které vám mohou pomoci stanovit si hranice a mamince zase pomoci uvědomit si, že některé věci si musí rozhodnout sama a že by bylo také dobré převzít za sebe plnou zodpovědnost. Tato změna tak může být počátkem uzdravení vašeho vztahu tak, abyste se necítila jako matka své vlastní maminky.

To takhle jedete společně na sportovní soustředění a z těch dvou předchozích si pamatujete, že vám z vašich přivezených věcí nic moc nezbylo. Vaše máma si totiž “zapomněla” přibalit proteinové tyčinky, běžecký batoh, fén, dokonce šampon a krém, dostatek náhradního oblečení a peníze. A tak vše láskyplně poskytujete a půjčujete, nehledíte na svůj snížený komfort. A pro příště se zařídíte tak, že vše nakoupíte dvakrát nebo ještě lépe třikrát.

Mami, když příště takhle pojedeme společně sportovat, měly bychom mít každá pro sebe to, co máme rády. Tak si to můžeme celkově pořádně užít a neztrácet čas a energii tím, že Ti sháníme náhradní kraťasy nebo hledáme marně ve vesnici bankomat. A ten čas můžeme využít třeba k odpočinku v sauně, víš? 

Je vám šestnáct a máma otevře rozhovor větou: ”Jsem těhotná, co mám dělat?” 

Mami, těhotná nejsi se mnou, nýbrž se svým mužem. Myslím, že by bylo správné, abys takovou otázku položila právě jemu a s ním také řešila vše k tomuto tématu. 

V noci jdete na záchod a slyšíte svoji mámu plakat, v náručí drží plačící batole. Prosí vás o pomoc se slovy, že už nemůže. A tak si jako středoškolačka vezmete brášku i s postýlkou k sobě do pokoje, v noci k němu vstáváte a spánkový deficit se snažíte eliminovat v autobuse cestou do školy.

Mami, chodím do školy, potřebuji se učit a potřebuji se vyspat. Myslím, že pomáhat by Ti měl Tvůj manžel. Můžeme se ale domluvit, že když budu připravená do školy, budu si brášku ještě více brát, aby sis od něj odpočinula. 

Přijímáte telefonáty, kde si vaše máma ustavičně stěžuje na otčíma - svého dlouholetého manžela, se kterým se sedmkrát rozešla a osmkrát se vrátila. Žádá vás o radu, žádá vás o řešení…znovu.

Mami, Ty sis zvolila se ke svému partnerovi vrátit. Proč si tedy znovu stěžuješ? Pokud Ti tak vadí vše, co popisuješ a nic se nezměnilo, nemám pro Tebe radu. A telefonáty tohoto typu mi nevyhovují a nedělají dobře. Budu ráda, když to budeš respektovat 

Na čas si najde kamarádku. Prožívá přátelství s největší intenzitou. Proto nevolá, není s vámi v kontaktu, nemá na to čas. S kamarádkou jezdí na výlety, chodí na víno, mají společné každoodpolední a každovečerní záliby. Když jí zavoláte a pokusíte se nabídnout společnou procházku, odmítne s větou: “To nemůžu přece, na to mám svojí kamarádku.” Po několika měsících se ozve smskou, že by šla do kina. Přátelství její a kamarádky skončilo významnou hádkou. 

Mami, jsem Tvá dcera. Nejsem rekvizita k pobavení, když se to Tobě hodí. Až budeš mít příště takto intenzivní kamarádku, mysli na to, prosím. Mám Tě ráda. 

Závěrem: opět jsem neznala své hranice, mamince jsem vždy a ve všem vyšla vstříc, ať chtěla cokoli. Chápala jsem to prostě jako lásku k mamince. Chyběla mi láska k sobě. Všechny ty vstřícné kroky, pomoci, řešení jejích problémů….vše bylo na úkor mě, pak i mé rodiny.

Je nutno poznamenat, že vše je o nás. Maminky (v tomto případě) nevědí, jak se jinak chovat, dělají maximum, co je v jejich silách. Proto nemá význam zlobit se na ně nebo na sebe.