Moji rodiče na mě žárlí, závidí mi můj život - je to vůbec možné? Je!
Téma v mém dnešním článku je žárlivost. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého. Když se však jedná o žárlivost rodiče na své dospělé dítě, je to přinejmenším nezdravé a je narušen onen přirozený proces rodinného stromu. O co "lahodnější" téma může být, když rodič svou žárlivost neskrývá anebo dokonce činí kroky takové, aby svou žárlivost uspokojil, to pěkně popíši na příkladech.
Vaše maminka například žije s partnerem, který ji nedovoluje svobodně žít, kritizuje její přátele, kontroluje, kde a s kým se stýká, jak dlouho je na nákupu, proč se zpozdila v práci, proč tak dlouho telefonovala a jestli nechodí cvičit aerobic moc často. Vy máte respektujícího partnera, cítíte se svobodně, žijete svobodně a ve vztahu panuje důvěra. A tak, když je maminka s vámi, nezapomene si píchnout, ďobnout - prostě to zkusí, nedá jí to: "Není to divný, že ten Tvůj nikam nechodí? Vždyť chlapi přece chodí do hospody, ten Tvůj ne, je divnej." Nebo: "Měla bys někam víc chodit, vždyť jste pořád spolu, to není zdravý. To se omrzíte."
Nebo můžete mít tatínka, jste mu jako syn podobný. Avšak oproti němu dotahujete své záměry k realizaci nebo jste si splnili sen a koupili si člun, také jste mohli cestovat na rozdíl od tatínka, který se podruhé oženil a od své paní měl a má excelovskou tabulku, co má který den udělat a kolik má odevzdat peněz do rodinné kasičky. Takový tatínek upřednostňuje ostatní sourozence, jak už jsem napsala v jiném článku, ignoruje a přehlíží vaše úspěchy, naopak vyzdvihává u ostatních sourozenců i to, že dojeli nakoupit.
Můžete mít maminku, která naoko pomáhá nebo je zúčastněná, za touto vstřícností a péčí je však skrytý záměr poškodit, ublížit, zkomplikovat - ideálním příkladem je, že vás například zaměstná v rodinné firmě, avšak výplata bonusů či odměn bude podmíněná mnoha cíli, které vy nejste schopni opakovaně splnit. Můžete pro ni shánět klientelu jako tipař či externí spolupracovník - ale provize vám ne a ne přijít, protože jste se vlastně nepodíleli tak, jak si myslela a představovala.
Můžete mít tatínka, který vymaže z paměti všechny vaše sportovní úspěchy, jako by nebyly a bude oslavovat, že syn z druhého manželství zkusil jednou zumbu.
Pokud jste zdraví (myšleno na Duši), máte pevně stanovené hranice a chápete, že každý zde má svůj příběh a svou cestu, nic z toho vás nerozhodí. Jenže ono to není tak úplně snadné. Protože ve zdravé rodině se úspěch oslavuje a neignoruje, ve zdravé rodině se ke všem přistupuje stejně a nedělají se rozdíly, ve zdravé rodině je primárně láska a zase láska a ta nedovolí, aby žárlivost vstoupila dveřmi nebo pronikla okny.
Uvedené příklady jsou opět odrazem těch, kdo tak konají. Oni se tím vlastně svlékají a ukazují to, co nemají zpracované. Je to jen o nás. Vše je v nás. Před sedmi lety bych se na své rodiče za toto zlobila a byla bych uražená a třeba i nadávala. Dnes? Dnes vím, že jsem si toho za posledních pět let mnoooho zpracovala - už vědí, že u mě s tímto přístupem nepochodí. Jejich sdělení nepřiživuji, nereaguji a měním téma. Když rodiče pomlouvají sousedy, už se nehádám, nekomanduju, ať toho nechají, prostě odcházím z konverzace, opouštím místnost. Nevyčerpávám se. Svůj názor sděluji jen, když ho někdo chce znát. Už nekřičím a neřvu vše, co si myslím. Opět, jak už jsem psala v jiným mých článcích. Je nesmírně a vesmírně osvobozující uvědomit si, že nemusíte reagovat, nemusíte souhlasit, nemusíte mít názor, můžete jen pozorovat a hlavně - můžete si dál žít svůj život, aniž byste museli na zumbu, chodili do hospody nebo pracovali za almužnu jen pro to, abyste byli v rodinné firmě.